Poniklá 2022 - Den třetí

Další den, v pořadí třetí, začal pozvolným probuzením do příjemně osvěžujícího rána.

Dílem to bylo způsobeno nezajetými matracemi způsobující neuvěřitelný rachot při každém obratu jejího obyvatele a dílem lehké nespavosti způsobené zlozvyky z domoviny.

Nicméně se všem ubytovaným povedlo vysoukat své tělesné schránky ven na start ranního výběhu.

Komu se ještě nepovedlo probudit, tak se stalo po prvních metrech běžecké trasy zvané „budíček“.

V doběhu bylo dost utrápených borců a na dotaz co se stalo, odpověděli, že jsou zklamáni svým během, protože jestli forwarda juniorského týmu předběhne gólman dorostu, tak to teda nééé!

S tím se musí něco udělat a dožadujíc se zvýšení tréninkové dávky i za cenu roubíku do úst, jen aby to zítra gólmanovi nandali.

Stoly obložené dětmi jen při velkém úsilí vydaly pochutiny pečlivě připravené našimi kuchařinkami.

Začalo se zostra, aby se postupně přidávalo na tempu, k radosti přihlížejících trenérů. Škola ožívala ve vlnách, tak jak se plnila hráči měnící svá stanoviště. Tu a tam se někdo prosmekl k jiné kategorii, aby si vyzkoušel, jaké to je jinde. Nechtělo se jim nic měnit a tak si všichni užívali pečlivě připravený tréninkový rozvrh. Bohužel se musel s námi rozloučit trenér MLŽů Martin Mičlo, ale nic to na dobré náladě neubralo. Naopak vůně ze stravovacího království našich děvčat slibovalo parádní laskominu. Po chybně uvedeném druhu jistého druhu přílohy ze včerejšího oběda se střevo omlouvá ( šktněte bramborové knedlíčky, nahraďte noky)- poz. redaktora.  Byla to rajská s knedlíkem a plátkem hovězího. Miloš Vojtíšek nemusel vyhlašovat trest za nesněděnou porci, protože skoro nic nezbylo. Tak Miloš okouzlen touto delikatesou požádal o recept a přípravu nejméně 100 litrového soudku rajské do zásoby.

Lehké, nudné až otravné odpolední nicnedělání nařízené trenéry děti z počátku ignorovali a tak byl program  zahájen o něco dříve. Bazén duněl pod smeči bojujících beachvolejbalových týmů dorostu. Děti skákaly do bazénu jak delfíni. Každý ,kdo nespařil tělo v bazéně, odpočíval v paprscích letního sluníčka. Doma prý prší! Pche! No a co, nám je fajn.

Odpolední porce tréninku ve velké hale neubrala beneborcům sílu a ve štronzu dokázali stát u dveří jídelny i několik minut. Svačina se ještě ani nestihla dojíst a už byla připravena večeře. Rizoto, sýr, červená řepa a přehršel načopované zeleniny mizela v útrobách našich svěřenců.

Nástup byl dnes o něco dříve, protože škola nabízí technické řešení neznámé v našich končinách. Má totiž krásné kino a prostory vybavené projektory. Nezbytné vydání ponikláků, ohodnocení  výkonů jak individuálních tak skupinových nafouklo saldo našich borců.

Z jedné části školy se pak ozývaly výkřiky fanoušků fotbalu, z kina se linuly zvuky marvelovky, hala žila florbalovým miniturnajem. Do toho všeho se v řady filmových abonentů vmísil Miky Prošek a dřímajícího Miloše z dramatickou gestikulací vyvedl z kina před školu, no prostě herec se nezapře. Tam už na Miloše Vojtíška čekal jeho starší potomek s poměrně početnou ekipou parťáků ozbrojenými dortovými korpusy se šlehačkou. Potrestali Miloše staršího za jeho den narození, za který samozřejmě nemůže, ale tradice je tradice.

Večerka vše rozčísla, tak hurá na kutě ať si to zítra opět užijeme.

FOTKY