Poniklá 2021 - Den 4
16.8.2021
Jako slavní mušketýři, tak i naše čtyři skupiny s vervou sobě vlastní vyrazili vstříc rannímu kuropění a neohroženě se zakously do prvních metrů ranního výběhu. Šermem svých rukou proti laserově přesným a hlavně ostrým paprskům ranního sluníčka bojovali až za horizont. Vůbec jim ale nebylo divné, že se výškově přehoupli téměř o stejnou výšku jako dominanta Benešova , komín Baestu.
Meta byla dána a hurá ke sběru ponikláků. Teda řeknu Vám, dnes to byly žně. Matěj Kupsa se jmenoval do role d’Artagnana a gentlemansky počkal na druhého Vojtu Lukáše, aby ho s úsměvem trhnul před cílem.
Snídaně přímo šitá na chuťové polštářky našich beneborců vytvářela zejména ve varně dojem, že kuchařky v zájmu vytvoření dojmu rychlého občerstvení promptně doplňovali komodity nejrůznějších druhů, dostatečného množství a samozřejmě výtečné kvality.
Ani cílové kamery nastavené na Usaina Bolta by nezaznamenaly, jakou rychlostí se naši svěřenci vydali v ústrety tréninkových dávek dávkovaných těmi nejzkušenějšími trenéry našeho klubu SK Florbal Benešov. Menší úpravy denního rozvrhu snad jen upřesnil sám velký Odin, který odklonil blížící se mraky někam k Liberci.
Suita sveřepých sekáčů v jednom šiku dobývala pod vlajkou SK Florbal Benešov nejednu položku vytyčenou denním rozpisem vstříc polednímu menu. Máme zatím dobyto pole velké haly s bezpočtem přesně mířených střel a pobořením mantinelových hranic bez ztráty jediného míčku, překopnutí bazénu na protější břeh zeleným gumákem, což bylo trenéry odměněno okamžitou výplatou ponikláku.
Slunce stále lákalo k venkovním aktivitám a stadion nemohl být opomenut. Síla našich – vašich dětí se mohla naplno projevit. Možná se to hodí pro běžný život, nebo pro získání větší odolnosti vůči nemocem, ale jedno bezesporu dokázali. Rozparádit své motory kubatury 02 k takovému výkonu, že i statný obránce ledových svatyň zůstal udiven.
Začalo se ale schylovat k nečekané události, kde se naplno projevila síla manažerských schopností nového kardinála de Richelieu v podobě sekretáře klubu Mišuse. Potají šmíroval kamerou beneborce při obraně, ale hlavně při útocích na brány protivníka s podmínkou objasnění všech nečekaných výpadů, střel, výhozů směrem k bráně soupeře.
Oběd, schválen snad v opojném poblouznění naším Milošem Vojtíškem, se polykal sám jako portské po dobytí Bastily. Byl totiž smažený květák s bramborem, snad jako odpustek byl naservírován zeleninový salát. Vše výtečné kvality a dostatečného množství.
Lehký kolísavý závan vzduchu v okolí bojového ležení našich mušketýrů dal znát polední pauzu. To se už v šik rovnala hala, z věšáků mizely plavky, nářaďovna, jindy plná bojové výbavy osiřela.
Formace beneborců opět útočili na všech frontách, mladé pušky sestřelovali co se hnulo. Samozřejmě vítězně s kořistmi v kapsách vcházeli girlandami ozdobenými prostory školy v Poniklé.
Nebyly to girlandy pouze pro vítěze, nýbrž taky pro nově příchozí posily trenérského kádru.
Milu Vojtíšek, Marek Garrais, Vojta a Honza Pavlíčkovi to jsou generálové našich šiků. Máme štěstí, že šli kolem a hned se chopili funkcí a vedení bitev.
Večeře už byla na dohled, což se ocenilo jako výtečný taktický tah nových leadrů. Zbytek trenérů byl odsunut do stínu skalisk pod horami Rohozce, kde vyhlíželi posily snad ze stran Blaníku či z Moravy.
Dočkali se kuřecího masa na houbách s těstovinami. Nepohrdli a k hodování přizvali své svěřence.
Miloš Vojtíšek musel start večerního setkání všech bojovníků odložit o pár minut, aby se oděli do svátečných šarlatových oděvů s erbem vítězného teamu SK Florbal Benešov. Společné vyobrazení bitvy čtvrtého dne měl na starosti Luboš, který o pár chvil dostal přízvisko Modrá Hora. Sledujte naši vernisáž s dostatkem hodnotných snímků. Rozdávala se kořist z bitev minulých, čehož se zhostil bankéř Marek Garreis Gringot. Naši borci hned utopili hlad po relaxu a kultuře ztrátou jednoho ponikláku za návštěvu kina. Kdo ještě našel sílu vstát a držet florbalku se oddal boji na život a na smrt. Snad jen malá zmínka bude v kronikách o památné větě mladšího beneborce na návrh Miloše o vykoupení z ranního běhu za čtyři ponikláky, která zněla „To si radši ušoupu nohy, než bych měl mít takové vydání“.
Večerní oddechově, plně sportovně, relaxační bitva s merunou dala za pravdu ostříleným borcům.
Nestačí být všude první, ale s rozvahou vyčkat chyby soupeře. Trenéři porazili mladší souputníky Ponikelskými hvozdy šest - tři.
Rychlá tempa ve vodním díle pod neúprosnou jižní sjezdovkou ukončila další den. Znavené údy beneborců spočinuly v kavalcích a příprava dalšího dne mohla organizační vrchní štáb soustředění rozjet naplno. Vždyť se nám to láme, tak šup šup vstříc dalším bojům.
JEDEN ZA VŠECHNY, VŠICHNI ZA JEDNOHO!!
Komentáře