Poniklá 2014- pátek + odjezd
22.8.2014
Florbalové soustředění Poniklá, den sedmý + odjezd
Odjezd v sobotu 23.8.2014, v 9:00 - 9:30hod.
Jinak než výběhem v tradiční čas nemohl ani začít poslední den, probíhajícího soustředění. Od tohoto dne se nedalo nic zvláštního očekávat, krom vyvrcholení večer v podobě florbalu v noci. Nakonec však jsme byli překvapeni a milovníci němých grotesek by určitě zajásali, ale o tom až za chvilku. Po snídani došlo k vyhlášení výsledků předání posledních cen. Letos jsme cenami nešetřili a ceny byly opravdu hodnotné, například značková florbalová trička, florbalky, ale i čepice, DVD, flešky, propisovačky a další. Máme opravdovou radost, když hráče oceňujeme a vnímáme také, jak velkou radost mají i ocenění. „Tak to občas v životě chodí“, řekl velký guru na ještě noční poradě, když se probíralo, jak dále s cenami a oceněními. Ne náhodou mají všichni ocenění přísný zákaz ceny otvírat, či dokonce používat do okamžiku konce soustředění. Trenéři se vždy snaží hráči vysvětlit, že je mu florbalka příliš
velká, že je čepel na druhou stranu, že je nesprávně zahnutá, proti předpisům, či že mu tričko nesedí, že ho dělá silnějším. To rozhodně není náhodou, protože po pocitech radosti občas dojde i na zklamání. Zklamáním mám na mysli vrácením cen oceněnými organizátorům. Někdo může namítnout, že to není správné, dokonce, že to není spravedlivé, jiný namítne, že zklamání může být až frustrující pro mladého, ještě nevyzrálého hráče, ale není tomu tak, vše je podle regulí a vrácené ceny udělají příští rok radost dalším vítězům. Vždyť není nad to vyhrát jednu florbalku tři roky po sobě, komu se to podaří? Systém oceňování a odebírání cen je totiž dokonale propracován a zcela odpovídá těch nejsofistikovanějším výzkumům z oblasti psychologie dětí a mládeže. Zejména vycházíme z faktu, že radost z ocenění je mimořádná a ocenění jsou vždy prováděna před všemi při slavnostních ceremoniálech. Potlesk, ovace, či spontánní výkřiky publika jsou mimořádnou satisfakcí pro oceněného a zůstávají dlouho v jeho paměti, mnohdy celý život. Kdežto okamžik vrácení ceny, jakkoliv je nepříjemný, je vždy učiněn pouze za účasti bývalého oceněného, nyní provinilého a je aktem zcela neveřejným, zpravidla mezi čtyřma očima. Pochopitelně k určitému zklamání u oceněného, t.č. provinilého, dojde, ale to brzy odezní, ale radost a pocit zadostiučinění při ceremoniálu je věčná. Jak my říkáme, je to jako u vánočního stromečku, šťastné úsměvy, projevy radosti dětí a dost často druhý den je dárek odstrčený do pozadí a dítko by si ani nevšimlo, že jsme mu ho vzali a stejné je to i v jiných případech, vždyť kdo si vzpomene na suvenýry od moře, zato zážitky mu utkví v mysli na věky. Pochopitelně jsme přemýšleli, jak dětem ceny odebrat (pochopitelně příští rok je opět rozdáme a pak zase odebereme – výjimkou jsou pouze ceny, které již nejsou in, ty oceněným ponecháváme, neboť již následující rok nemohou být plnohodnotně použity). Dlouho jsme se trápili, jak najít cestu k odebrání cen, ale nakonec jsme našli způsob mimořádně citlivý, který zasahuje neposkvrněnou duši doposud nevyzrálého jedince, co možná nejméně. A takovým způsobem je odebrání ceny, jako trest za chování, které vybočuje z regulí daných soustředěním. Tímto způsobem lze snadno odebrat bez zásadního snažení většinu cen, jenže i na našich soustředěních jsou jedinci, kteří jsou doslova, jako andělé, a nelze jim cokoliv vytknout. Jak s nimi? No nakonec jsme řešení přece našli, vždyť podívejte se na následující nádhernou ukázku toho, jak si inteligentní a citliví lidé s rozhledem elegantně poradí s tím, jak nalézt porušení předpisů, tam, kde ho jinak nelze najít. Šéf výpravy zastaví v jídelně jednoho nejmenovaného oceněného (anděla, kterému jinak nelze nic vytknout) a vyzve ho, aby zavolal Jakuba Pečeného, že ho okamžitě potřebuje. „ Pečený, pojď sem, máš sem jít“ zavolá naivně, v tu dobu, ještě oceněný. „Takhle Tě neuslyší“ namítne šéf „ zavolej ho pořádně“. „ Pečenýýýýýýýýý „ zařve tedy oceněný opět. „ Víš, že vykřikování je v jídelně přísně zakázáno“ konstatuje věcně šéf, pojď se mnou. Co se pak stane, již není třeba popisovat, jen jedno je zřejmé, původně oceněný se rázem změní v bývalého oceněného, neboli oceněného bez ceny. Někteří se ve snaze vyhnout jakémukoliv, z norem vybočujícímu jednání, letos dokonce schovali do bazénu, ale náš sonar NAUTILUS je vypátral a trest za neohlášený a zejména neschválený odchod a svévolné koupání v bazénu byl přísný, odebrání veškerých cen od počátku soustředění. Abych to shrnul, pokud jste rodičové měli radost, že letos nebudete kupovat florbalku neboť ji dítko vyhrálo, nebo že již nebude potřebovat čepici, tak s tím raději nepočítejte a spíše se připravte na nákupy, rozhodně klukům a holkám nespílejte, že přijeli bez cen, že je ztratili, nebo že jim byly ceny zcizeny. Není tomu tak, jen je museli v rámci kázeňského řízení, jako formu sankce, vrátit zpět organizátorům. A hlavně nezoufejte, příští rok je přeci mohou vyhrát opět!!!!!
No ale nyní k tomu příjemnějšímu, dopoledne proběhla poslední část atletické přípravy, konkrétně intervalové rovinky a výběhy, na kterých se ukázalo, že ten týden v Poniklé pořádně zlepšil fyzickou připravenost, i techniku běhu. Samozřejmě probíhala též hala a poslední cvičení na noční florbal ve tmě, na který se tolik těšíme. Po obědě, podávaly se francouzské brambory, došlo i na slavnostní fotografování všech v našich „soustřeďovacích“ tričkách. Všem to moc slušelo a fotky se povedly. Následovalo velké překvapení, a to poděkování dívek trenérům, zejména pak Petrovi a Milošovi a přišlo i na věcné dary v podobě triček a dortů, přičemž poté následovala „valná hromada“ dívek kolem Lukáše. Zmasírovaný a šťastný Lukáš se chtěl dívkám odvděčit a učinil tak, velice svérázným způsobem. Asi měl pocit, že potřebují občerstvit, nebo měl pocit, že je jim přílišné horko, v nestřežený okamžik doslova chrcnul na chumel dvaceti švitořících dívek z okna vodu z vědra. Co pak následovalo, bylo, jako v americké grotesce, neboť dívky si nechtěly nechat toto občerstvení líbit a hodlaly reciprocitně občerstvit Lukáše. Poté, co Lukáše dostihly, vrhly se na něho a snažily se ho odtáhnout k bazénu a shodit oblečeného do vody. Tato akce, vzbudila rozruch a získala si i početné publikum, které následovalo chumel až k bazénu. Nakonec po velké mele všech proti všem, skončili v bazénu prakticky všichni, zúčastnění, či přihlížející diváci. Snad jediný odolal Miloš, který prokázal mimořádnou odolnost a nezdolnost (asi si vzal k srdci slova velkého El Comandante) a ani 10 dívek ho nebylo schopno z bezprostřední blízkosti k bazénu dotáhnout a shodit do vody, tak ho alespoň polily poctivou 13-ti stupňovou vodou. Odpolední hala už nebyla nic jiného než příprava na velké klání ve tmě a poté, co jsme se posílili vepřovými plátky na kari, byli vyhlášeni nejlepší běžci popřípadě běhny, vždy tři z každé kategorie. Takže tady jsou vítězové od nejstarší po nejmladší kategorii Krčilová Klára, Bouček Adam, Dřízhal Daniel, Švarc Matěj, Kos Jakub, Švarc Jakub a Valenta Lukáš. Po 19.-té hodině jsme se vydali směrem k hale. Florbal ve tmě byl opět báječnou podívanou a vzhledem k tomu, že jsme tentokrát nic nepodcenili v oblasti organizace a nespoléhali na místní seniory (prachbídné zkušenosti se statistikou předloni od pana Jebavého) vše probíhalo naprosto hladce. Sice několikrát byla slyšet kritika trenérů „ sakra čti líp tu tmu“, ale jinak zavládla všeobecná spokojenost. Při nočním přechodu z haly jsme zažili i některá překvapení filipojakubské noci, ale tentokrát jsme žádný poklad nenašli. Takže možná příští rok, kdo ví.
Fotoreport:
