Ohlédnutí za dívčí sezónou 2015/16

V letošní uplynulé sezóně hájila žlutomodré barvy dvě dívčí družstva – dorostenky a juniorky. Tým juniorek se skládal z většiny družstva dorostenek doplněné o tři starší hráčky.

 Během průběhu celé soutěže se oba kádry potýkaly s malým počtem hráček na střídání. Příčinou byla častá zranění nebo prolínání se obou soutěží ve stejný den. Ještě před rokem jsem psala o kuriozitě, kdy starší žákyně nastoupily v sedmi hráčkách, bohužel tento rok se tato „kuriozita“ stala rutinou. Průměrný počet florbalistek na zápas byl v juniorské kategorii na benešovské soupisce osm hráček a to i na domácích zápasech! Dorostenky sice mají průměr nepatrně vyšší, zato měly možnost odehrát zápas pouze v šesti hráčkách do pole. Tato nepříjemnost způsobila nižší postavení dívčích družstev v tabulkách, než který si skutečně zaslouží a bohužel v tomto případě platí, že pouze snad jednou ukázaly, že v plné síle mohou holky porazit i pražské elitní týmy. Avšak situace byla jiná, a tak florbalistkám patří velká poklona, jak dokázaly tlačit soupeřky, bojovaly, a nedarovaly jim vítězství zadarmo i přes handicap.

Průběh obou soutěží probíhal ve stejném duchu. V základní části se přivážela povinná vítězství a silnější soupeře dokázaly benešandy potrápit. Jen juniorkám unikaly florbalistky z Tábora a Týnu nad Vltavou, které hrály podobně. Z této hrací poloviny roku postupovaly oba týmy do play-off, čím se splnil cíl a do nadstavbových skupin postupovaly mladší hráčky z třetího místa a z vyšší kategorie ze čtvrté pozice.

Druhá polovina přinesla spíše zkušenosti než viditelné body. Především už zmíněný nedostatek hráček nemohl stačit na herně vyspělé pražské (v případě dorostenek), ale i na jižnější (u starší kategorie) soupeřky. Často na naše hráčky zapůsobila i psychika v podobě velkého respektu k některým známějším protihráčkám. Ale během této části se respekt změnil. Ukázalo se, že být v tak zvaném elitním týmu znamená sice být úspěšný, ovšem morálka a sebevědomí hráček a celého kádru velmi často upadá, a tím pak následně i respekt našich hráček k nim. Jsem ráda, že naše florbalistky znají přísloví sláva vítězi, čest poraženým!

Během sezóny se velmi razantně změnil herní projev hráček a to k lepšímu! Zpočátku zde byla snaha o hraní balónků nejen přes mantinel, avšak i přes střed. S přelomem nového roku, změny soutěží, herních systémů soupeřek a hledání možností, jak odehrávat utkání v malém počtu, se přešlo na poziční systém.

Je důležité si přiznat i chyby, které brání k lepšímu skóre při zápasech a tím je jednoznačně benešovská střelba – její nepřesnost, schopnost rychle vystřelit a nízký počet zákroků brankářek na útočné straně Benešova.

Obecně řečeno, sezóna to byla herně průměrná. Tomu i odpovídá konečné umístění týmů ve svých tabulkách na posledních nebo předposledních místech play-off, ale v hodnocení celkových výsledků kategorií zaujímají prostřední příčky.

A co čeká benešovské florbalistky do budoucna? V nejbližší době především rekonvalescence a uzdravení zranění všech končetin, ke kterým došlo v uplynulých měsících mnoho. V červnu se zúčastní turnaje v Liberci NISA OPEN, následovat bude letní příprava spolu se soustředěním v Sedlci-Prčici a první prověrkou před novými boji bude pravděpodobně turnaj CZECH OPEN v Praze.

V závěru přichází připomínka těch, bez kterých by nebyl dívčí florbal v Benešově pro minulou sezónu. Velké poděkování patří bývalým trenérům Petrovi (Sonovi) Vachtlovi a Lukymu Brožovi. Naučili nás mnoho užitečných dovedností, zažili jsme s nimi spoustu legrace a setkání s nimi bylo pro některé z nás osudovým! Další poděkování patří Petrovi Sahulovi, a to nejen za obrovskou trpělivost, kterou si zachovává spolu s chladnou hlavou při cestách s plným autem puberťaček. J Dále Páje Dvořákové a Léně Barkové, našim novým trenérkám, přejeme jim mnoho elánu a nervů s námi a moc se těšíme na nadcházející sezónu plnou vítězství a hlavně dobře odvedené práce. V neposlední řadě patří dík i celému klubu SK florbal Benešov a jeho vedení, hráčkám za předvedené výkony i rodičům, kteří své ratolesti podporují, stávají se nejvěrnějšími fanoušky, mecenáši a bohužel často i zdravotníky/maséry po náročných utkáních.

Hana Marková